Registr dlužníků — co to je a kdo ho vede
Definice pojmu
Registr dlužníků
Registr dlužníků je databáze úvěrové historie spotřebitelů a podnikatelů. V Česku existují tři hlavní registry — SOLUS, Bankovní registr klientských informací (BRKI) a Nebankovní registr klientských informací (NRKI). Poskytovatelé úvěrů registry využívají při povinném posouzení úvěruschopnosti.
Tři registry, tři odlišné role
Pojem „registr dlužníků" se běžně používá jako jednotné označení, ve skutečnosti ale v Česku působí několik samostatných systémů. Liší se tím, kdo je provozovatelem, kteří poskytovatelé do nich zapisují a jaké údaje sdílejí.
SOLUS je zájmové sdružení právnických osob. Provozuje několik registrů — Registr FO (fyzické osoby), Registr IČ (podnikatelé) a Pozitivní registr. Členy SOLUSu jsou banky, nebankovní poskytovatelé úvěrů, leasingové společnosti, telekomunikační operátoři a energetické firmy. Záznamy zahrnují pohledávky po splatnosti i řádně splácené závazky.
Bankovní registr klientských informací (BRKI) provozuje společnost CBCB — Czech Banking Credit Bureau. Sdílí ho banky a stavební spořitelny. Obsahuje pozitivní i negativní informace o úvěrech, kreditních kartách, kontokorentech a dalších bankovních produktech.
Nebankovní registr klientských informací (NRKI) provozuje společnost CNCB — Czech Non-Banking Credit Bureau. Sdílí ho nebankovní poskytovatelé spotřebitelských úvěrů, leasingové a splátkové společnosti. Údaje BRKI a NRKI se mezi sebou propojují přes technické rozhraní, takže banka při posouzení úvěruschopnosti vidí i nebankovní úvěry a naopak.
Co všechno registry vědí
Záznam typicky obsahuje typ produktu (úvěr, kreditní karta, leasing), výši závazku, splátkový kalendář, případné prodlení a způsob ukončení. U pozitivního záznamu jde o doklad o řádně splaceném úvěru — takový záznam zlepšuje pozici žadatele při dalším úvěru. U negativního záznamu jde o pohledávku po splatnosti, často s popisem počtu dní prodlení.
SOLUS rozlišuje mezi tzv. „lehčími" (kratší prodlení, drobné pohledávky) a „závažnými" (insolvence, exekuce, dlouhodobé prodlení) záznamy. Délka uchovávání závisí na typu záznamu — pohledávka po úhradě dluhu zpravidla zůstává v registru ještě tři roky.
Práva spotřebitele vůči registru
Každý člověk má právo zjistit, jaká data o něm registry vedou. Žádost se podává přímo u provozovatele (SOLUS, CBCB, CNCB). První výpis za rok je obvykle bezplatný, elektronicky zpoplatněný symbolickou částkou. Registry zpracovávají osobní údaje podle nařízení GDPR, klient má proto právo na výpis, opravu nesprávných údajů a v určitých případech na výmaz.
Pokud je v registru chybný záznam, klient má právo na jeho opravu. Postup je popsaný na stránkách provozovatele — typicky reklamací u poskytovatele, který záznam zaslal, a paralelní notifikací registru.
Registr a úvěruschopnost
Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá poskytovateli povinnost posoudit úvěruschopnost žadatele. Registry jsou jedním z důležitých nástrojů — poskytovatel je při posouzení rutinně využívá. Negativní záznam neznamená automaticky odmítnutí, ale poskytovatel ho musí vzít v úvahu. Vágní marketingová tvrzení typu „bez kontroly registru" jsou v rozporu s touto zákonnou povinností a fungují jako varovný signál neseriózního poskytovatele.
Příklad: Co uvidí poskytovatel při žádosti
Žadatel s pravidelným zaměstnaneckým příjmem a jedním řádně spláceným hypotečním úvěrem bude mít v BRKI pozitivní záznam. NRKI bude pravděpodobně bez záznamu (žádný nebankovní úvěr). SOLUS Pozitivní registr může obsahovat řádně placené závazky vůči operátorovi nebo energetické firmě. Negativní část SOLUSu zůstane prázdná. Bankovní poskytovatel při posouzení uvidí stabilní úvěrovou historii a tato informace pomůže ke schválení nového úvěru za standardních podmínek.
Stejný žadatel s historií prodlení u splátkového úvěru by měl v NRKI a v SOLUSu negativní záznam s počtem dnů prodlení. Poskytovatel by měl podle zákona úvěruschopnost posoudit přísněji — typicky vyšším úrokem, nižší schvalovanou částkou nebo zamítnutím žádosti.