Úvěruschopnost — povinné posouzení podle zákona
Definice pojmu
Úvěruschopnost
Úvěruschopnost je schopnost spotřebitele splácet úvěr v souladu se sjednanými podmínkami. Ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ukládá poskytovateli povinnost úvěruschopnost před uzavřením smlouvy posoudit. Pokud ji neposoudí nebo posoudí nesprávně, smlouva je ze zákona neplatná.
Co zákon vyžaduje
§ 86 zákona č. 257/2016 Sb. ukládá poskytovateli posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení musí vycházet z dostatečných, spolehlivých a objektivních informací — typicky z údajů poskytnutých klientem, z databází úvěruschopnosti a z případných dalších dostupných zdrojů.
Důležité je, že poskytovatel nesmí úvěr poskytnout, pokud z posouzení vyplývá, že dlužník úvěr pravděpodobně nezvládne splácet. Toto pravidlo platí i v případě, že klient o úvěr výslovně žádá. Zákon tím chrání spotřebitele před přeúvěrováním — situací, kdy by úvěrová zátěž přesáhla finanční možnosti domácnosti.
Rozdíl mezi bonitou a úvěruschopností
Pojmy se v běžné řeči zaměňují, ale liší se pohledem. Bonita je hodnocení žadatele z pohledu poskytovatele — jak je pravděpodobné, že úvěr splatí a jaké podmínky mu poskytnout. Úvěruschopnost je naopak právní pojem zakotvený v zákoně, který chrání spotřebitele. Bonitu posuzuje každý poskytovatel vlastní metodikou, úvěruschopnost je povinný proces popsaný zákonem.
V praxi tyto dvě roviny splývají — totéž posouzení často slouží oběma účelům. Pro spotřebitele je ale dobré vědět, že úvěruschopnost není volitelná služba. Je to zákonná pojistka.
Co musí poskytovatel ověřit
Konkrétní rozsah posouzení upravuje § 86 odst. 2 zákona. Poskytovatel musí zohlednit:
- výši čistého příjmu spotřebitele a stabilitu jeho zdroje
- fixní výdaje domácnosti
- stávající závazky včetně splátek jiných úvěrů
- záznamy v registrech klientských informací (typicky SOLUS, BRKI, NRKI)
- očekávané změny v příjmu nebo výdajích, pokud jsou v době posouzení známé
Posouzení musí být zdokumentované. Poskytovatel uchovává podklady po celou dobu trvání smlouvy a ještě určitou dobu po jejím ukončení — v případě sporu prokazuje, že povinnost splnil.
Důsledky nesprávného posouzení
§ 87 zákona č. 257/2016 Sb. stanoví ostrý důsledek pro poskytovatele, který povinnost posoudit úvěruschopnost poruší. Smlouva je v takovém případě neplatná. Spotřebitel není povinen platit úroky ani sjednané poplatky a vrací pouze jistinu — a to v době přiměřené jeho možnostem. Tato sankce je jedním z nejúčinnějších nástrojů ochrany před nezodpovědným půjčováním.
Pokud má spotřebitel podezření, že poskytovatel posouzení neprovedl řádně, může se obrátit na finančního arbitra. Řízení je bezplatné, není potřeba advokát a rozhodnutí arbitra je pro poskytovatele závazné.
Vágní marketing jako varovný signál
Marketingová tvrzení typu „bez kontroly registru" nebo „bez prověřování příjmů" jsou v rozporu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žádný poskytovatel s licencí ČNB nemůže takovou službu legálně nabízet. Pokud tedy nabídka půjčky takové sdělení obsahuje, jde o varovný signál — buď o licencovaného poskytovatele, který si neuvědomuje právní rizika, nebo o subjekt, který licenci nemá. V obou případech je doporučeno ověřit poskytovatele v registru JERRS, který vede ČNB.